Když jsem se jel podívat na slavnou „plovoucí“ bránu torii u svatyně Icukušima na ostrově Miyajima, měl jsem v plánu hlavně procházku mezi jeleny, výhledy na moře a výstup na horu Misen. Jenže hned po příjezdu mi do cesty vstoupila ještě jedna věc, kterou tady prostě nejde ignorovat. Ústřice. A upřímně – na Miyajimě jsou prostě dokonalé. Miyajima leží v Hirošimském zálivu v oblasti Seto Inland Sea a její okolní vody patří k nejdůležitějším místům chovu ústřic v Japonsku. Pěstují se tu už zhruba 330 let a dodnes jsou jednou z nejtypičtějších místních specialit. A právě to prostředí kolem ostrova je důvod, proč chutnají tak, jak chutnají.
Když chuť ústřice začíná v horách
Na první pohled to zní zvláštně – spojovat mořskou ústřici s lesy na hoře Misen. Jenže na Miyajimě je všechno propojené. Ostrov je hustě zalesněný a do okolního moře se dostávají živiny z pevniny i z okolních řek, které ústí do Hirošimského zálivu. Ty podporují růst fytoplanktonu, tedy základní potravy ústřic. Místní tak často říkají, že „chuť moře“ tady začíná už v horách. A když to člověk ochutná, dává to smysl.
Chov ústřic má v Hirošimě obrovskou tradici – sahá až do 16. století. Na samotné Miyajimě se pak ústřice pěstují přibližně 330 let. Takže to není žádná turistická atrakce „na efekt“. Je to součást života. Hirošima dnes produkuje zhruba 60 % všech japonských ústřic a je považovaná za jejich hlavní oblast. Ty místní jsou známé tím, že jsou masité, plné a mají výraznou chuť moře. A Miyajima je jedno z nejlepších míst, kde je ochutnat přímo tam, kde vznikají.
Jak jsem je vlastně ochutnal
Když jsem dorazil k přístavu a prošel kolem svatyně Icukušima, narazil jsem na malé stánky a restaurace, kde se ústřice připravují na různé způsoby. Nejvíc mě ale zaujaly grilované – kaki no yakigaki. Jednoduše se hodí na oheň, otevřou se ve skořápce a během pár minut je hotovo. Žádné složité omáčky, žádné přehnané úpravy. Jen ústřice, teplo a moře. A přesně to funguje. Chuť je výrazná, lehce nasládlá, s typickou „mořskou“ hloubkou, ale bez nepříjemné slanosti, kterou někdy člověk čeká. Na Miyajimě se navíc setkáte i se smaženými ústřicemi, syrovými nebo třeba jako součást okonomiyaki.
Proč chutnají jinak než jinde
Nejde říct, že každá ústřice z Miyajimy chutná stejně. Záleží na místě, sezóně i způsobu chovu. Ale obecně mají jednu věc společnou – jsou plné. A to není náhoda. Voda v Hirošimském zálivu je bohatá na živiny, což ústřicím dává jejich charakteristickou strukturu i chuť. A když je člověk jí přímo na ostrově, kde kolem sebe vidí moře, farmy a v pozadí lesy hory Misen, celé to najednou zapadne.
Nejlepší sezóna na ústřice je tady v zimě – zhruba od listopadu do března. A právě tehdy má Miyajima úplně jinou atmosféru. Méně turistů, chladnější vzduch a jídlo, které zahřeje. Pro milovníky gastronomie je to možná jeden z nejlepších časů, kdy sem přijet.
Festival, který je oslavuje
Každý rok se tu koná také Miyajima Oyster Festival, obvykle v únoru u přístavu. Je to malá, ale velmi lokální oslava ústřic a rybářské tradice ostrova. V posledních letech se ale festival několikrát nekonal kvůli problémům s produkcí, což jen ukazuje, jak moc je místní chov závislý na přírodních podmínkách.
Miyajima není tedy jen torii, svatyně a výhledy. Je to i ostrov jídla, moře a lidí, kteří z něj žijí. A ústřice tohle všechno spojují do jedné chuti. Když jsem je tam jedl, nebyly to jen „další ústřice“. Byly to ústřice z konkrétního místa, s konkrétní historií a prostředím, které je formuje. A přesně to je na nich to nejzajímavější.
