Sednout si sám ke stolu v restauraci doma může být někdy trochu zvláštní. Člověk má pocit, že na něj ostatní koukají, že by měl mít někoho naproti sobě a že večeře ve dvou je prostě přirozenější. V Japonsku ale na tento problém velmi rychle zapomenete. Jíst v Japonsku sám je naprosto běžné. A nejen v rychlém občerstvení nebo v restauraci někde na nádraží. Na podniky, kde je celé uspořádání restaurace přizpůsobené jednotlivcům – od jednotlivých míst u pultu přes malé stoly až po restaurace, kde si koupíte jídlo v automatu, sednete si a za pár minut máte hotovo, narazíte všude.
Japonsko má dokonce pojem ohitorisama, který označuje člověka, který něco dělá sám. Samostatné stolování se v Japonsku postupně stalo zcela běžnou součástí každodenního života. Není proto nic zvláštního na tom, když člověk přijde do restaurace sám, sedne si k pultu a objedná si jídlo jen pro sebe. Oficiální japonská turistická organizace JNTO přímo uvádí, že sólo stolování je v Japonsku běžné už desítky let a mnoho restaurací nabízí jednotlivá místa u pultu nebo samostatné boxy právě pro jednoho zákazníka.
Ramen: snad vůbec nejlepší jídlo pro sólo cestovatele
Pokud jste v Japonsku poprvé a trochu se bojíte vstoupit sami do restaurace, začněte ramenem. Ramenové restaurace jsou pro jednoho člověka téměř ideální. V mnoha ramen-ya najdete dlouhý pult s jednotlivými místy. Některé malé podniky mají dokonce pouze pult a žádné klasické stoly. Přijdete, objednáte si, sednete si a za chvíli před vámi stojí miska ramenu. A nikdo neřeší, že jste sami.
U ramenových restaurací se navíc poměrně často používá systém jídelních lístků z automatu. Automat bývá u vchodu a objednávku i platbu vyřešíte ještě před usednutím. Japonský systém se označuje jako shokken – koupíte si lístek na konkrétní jídlo, předáte ho obsluze a ta vám jídlo připraví.Pro první návštěvu Japonska to může vypadat složitě, ve skutečnosti je to ale velmi jednoduché.
Jak objednat ramen z automatu
- Přijdete k automatu.
- Vyberete si jídlo. U novějších automatů bývají fotografie a často také angličtina. Zaplatíte a automat vám vydá lístek
- S lístkem přejdete k obsluze nebo si sednete podle instrukcí.
- Lístek předáte.
- A čekáte na ramen.
Nemusíte dlouze vysvětlovat, co chcete. Nemusíte se snažit japonsky objednávat. Nemusíte ani čekat, až za vámi někdo přijde ke stolu. A právě proto jsou ramenové restaurace skvělé pro první sólo večeři v Japonsku.
A co když neumím japonsky?
Ani to většinou není problém. V turisticky navštěvovaných místech najdete anglické menu poměrně často. Spíše ale pomůže, že u automatů jsou fotografie jídel, případně můžete použít Google Lens nebo překladač v telefonu. A pokud restaurace používá klasický papírový nebo obrázkový jídelní lístek, můžete jednoduše ukázat na jídlo, které chcete. V Japonsku opravdu nepotřebujete umět japonsky, abyste se najedli.
Hodí se ale znát několik jednoduchých slov: Hitori desu znamená „jsem sám / jsem jeden“. Pokud se vás obsluha u vstupu zeptá, pro kolik lidí jste, stačí říct: Hitori desu.
Další užitečná věta je: Kore o onegaishimasu. Tedy přibližně „prosím toto“. Ukážete přitom na jídlo v menu. Tento výraz se vám samozřejmě může hodit i všude jinde na nákupech.
Counter seat: nejlepší místo pro jednoho
Jedním z výrazů, na který při cestování po Japonsku narazíte, je counter seat, tedy místo u pultu. A pro sólo cestovatele je to často nejlepší možné místo. Sedíte vedle dalších lidí, ale každý se věnuje svému jídlu. Nemusíte s nikým komunikovat. Nemusíte mít pocit, že zabíráte celý stůl. A především je to v Japonsku naprosto normální. Pulty najdete v ramenových restauracích, sushi podnicích, izakaya, některých restauracích s teppanyaki, yakitori podnicích a v celé řadě malých lokálních restaurací. V některých případech je dokonce pult hlavním místem celého podniku.
Sushi pro jednoho? Žádný problém
Ani sushi nemusíte vynechat jen proto, že cestujete sami. Právě sushi restaurace s pultem jsou pro jednoho člověka velmi příjemné. Sedíte přímo před kuchařem nebo sushi mistrem a objednáváte jednotlivé kousky či set. U některých podniků objednáváte z menu, jinde pomocí tabletu nebo QR kódu. A opět platí: jedna osoba není nic neobvyklého. Pokud máte rádi sushi, sólo cesta má dokonce jednu velkou výhodu. Nemusíte se s nikým domlouvat, co si dáte.
Izakaya už může být trochu jiný zážitek
Izakaya jsou tradiční japonské podniky, které bych přirovnal k něčemu mezi hospodou, barem a restaurací. Tady už je situace trochu jiná. V izakaya se často objednává více jídel, která se sdílejí mezi celou skupinou. To ale neznamená, že sem člověk cestující sám nemůže. Naopak. Především menší izakaya mohou mít pultová místa, kde je sólo zákazník úplně běžný. Počítejte ale s tím, že některé izakaya mohou účtovat takzvaný table charge – poplatek za místo. Často se k němu pojí malý automaticky servírovaný předkrm, který není zdarma. JNTO na tuto praxi upozorňuje především právě u izakaya. Proto se nelekejte, pokud dostanete malé jídlo, které jste si neobjednali.
Co když chci jít do luxusnější restaurace?
Tady už je dobré být trochu opatrnější. Malé ramen-ya nebo běžná restaurace většinou problém nejsou. U dražších restaurací, malých specializovaných podniků nebo restaurací s omezeným počtem míst ale může být rezervace důležitější. A někdy může být problémem i samotná velikost skupiny. Pokud restaurace přijímá rezervace, je slušností ji dodržet nebo včas zrušit. U některých malých podniků se totiž suroviny připravují přímo podle počtu rezervovaných hostů. Proto bych se u opravdu vyhlášeného podniku nespoléhal na to, že prostě přijdete večer bez rezervace. Ale rozhodně to neznamená, že sólo cestovatel má dveře zavřené. Právě naopak – jedno místo u pultu se někdy hledá snáz než stůl pro dva nebo čtyři lidi.
Yakiniku: maso nemusíte jíst jen ve skupině
Japonské yakiniku je typické tím, že si maso připravujete sami na grilu přímo u stolu. Na první pohled to může vypadat jako jídlo určené pro skupinu. Ale i tady se situace mění. V Japonsku existují restaurace a koncepty zaměřené na sólo zákazníky, kde má každý vlastní gril. Takže ano – můžete si dát yakiniku úplně sami.
A co fast food?
Pokud potřebujete rychle něco sníst, máte v Japonsku obrovské množství jednoduchých možností. Řetězce jako gyudon restaurace, udon nebo soba podniky často používají pultová místa a rychlý způsob objednávání. Pro sólo cestovatele jsou ideální. Přijdete. Objednáte. Najíte se. Zaplatíte. Pokračujete dál. Je to rychlé, levné a nemusíte kvůli tomu měnit svůj itinerář. Zároveň vám to dává skvělou příležitost ochutnat místní speciality. A přesně to je jedna z věcí, kterou na cestování po Japonsku oceňuji. Nemusíte si plánovat celý den podle toho, kde budete večeřet.
Konbini: když se vám do restaurace vůbec nechce
A potom jsou tady konbini, tedy japonské convenience stores. 7-Eleven, Lawson, FamilyMart a další. Tady můžete koupit onigiri, sendviče, bentō, nudle, saláty, dezerty nebo celou řadu dalších jídel. Některé konbini mají i místa, kde si můžete jídlo sníst. Je to skvělá varianta třeba po dlouhém dni, kdy přijdete večer na hotel úplně vyřízení a poslední věc, kterou chcete, je hledat restauraci. Jen bych z toho nedělal pravidlo. Japonsko je země, kde by byla škoda jíst každý večer na hotelu jen proto, že cestujete sami.
Co dělat, když před restaurací čeká fronta?
Jednoduše se zařadit. Fronty před populárními restauracemi nejsou v Japonsku ničím neobvyklým. A sólo cestovatel může mít jednu výhodu. Pokud restaurace nabízí pultová místa, jedno volné místo může být k dispozici dříve než celý stůl. To je jeden z důvodů, proč se nemusíte bát ani populárních podniků. A pokud se vám čekat nechce, stačí se podívat o ulici dál. Japonsku je často mnohem zajímavější malý podnik, který jste původně vůbec neměli v plánu, než restaurace, kterou jste si před cestou označili na mapě.
Jak se chovat v japonské restauraci?
Nemusíte se učit desítky pravidel. Stačí několik základních věcí. V Japonsku se běžně používají výrazy itadakimasu před jídlem a gochisousama deshita po jídle. Nejde ale o povinné fráze, které by turista musel bezpodmínečně používat. U nudlí je navíc naprosto v pořádku srkat. U ramen, soba nebo udonu to není považováno za neslušné. A jedna důležitá věc: v Japonsku se nedává spropitné. Pokud je účet například 1 200 jenů, zaplatíte 1 200 jenů. Nemusíte přidávat nic navíc.
Platí se u stolu?
Ne vždy. V mnoha japonských restauracích dostanete účet a s ním odejdete k pokladně u východu. U některých podniků se platí přímo u automatu při objednávce. U ramen nebo gyudon restaurací tedy můžete mít celý proces vyřešený ještě předtím, než si vůbec sednete. Dnes samozřejmě stále častěji narazíte také na platbu kartou, IC kartou nebo prostřednictvím elektronických plateb. Přesto je dobré mít u sebe i hotovost.
Nebojte se restaurace, kde není angličtina
Tohle je možná moje nejdůležitější rada. Nenechte se odradit restaurací jen proto, že před ní nevidíte anglický nápis. Právě malé podniky bez anglického menu mohou být někdy ty nejlepší. Pokud je uvnitř plno místních lidí, je to často dobré znamení. Podívejte se, jak lidé objednávají. Pokud je u dveří automat, podívejte se na obrázky. Pokud je menu na stole, použijte překladač v telefonu. A pokud nic jiného nepomůže, ukažte na jídlo. Nemusíte mít z objednávání jídla v Japonsku stres.
